Jak už název napovídá riversurfing je surfování na vlně v řece. Jeho historie sahá do 70. let minulého století a v současné době je provozován na všech světových kontinentech kromě severního a jižního pólu. V následujících řádcích se dozvíte více o historii riversurfingu, přiblížíme si způsoby jak vlna v řece vzniká, představíme si nejznámější místa a pokusíme se vysvětlit proč je stále populárnější.
Historie
K prvnímu úspěšnému pokusu vstát a surfovat na řece došlo 5. září 1975. Dva bratři z malého bavorského města Trostberg míří do Mnichova , aby obhlédli vlnu o které si myslí, že by se na ní dalo surfovat. Jmenují se Arthur a Alexander Pauli. Mají už za sebou několik pokusů o surfování v řece, ale vždy museli použít tažného lana, aby se na vlně udrželi. Vytypovaná vlna leží v místě zvaném Flosslaende v centru Mnichova na řece Isar, která je dobře zásobována vodou z hor v okolí Garmisch-Partenkirchenu. Bratrům se poprvé podaří surfovat v řece bez použití tažného lana a tento den vstoupí do historie surfingu. V krátkém časovém období se po Mnichově i bez použití moderních komunikačních kanálů rozneslo, že ve městě je vlna, na které je možné surfovat. Začala vznikat místní surfová scéna. Náhoda tomu chtěla, že vlna byla poblíž místního campu, což umožnilo tuto novinku vyzkoušet i zámořským surfařům na cestách po Evropě. Mezi pionýry riversurfingu tedy kromě surfařů z Německa řadíme i Australany, Jihoafričany a Američany.
Události nabraly takový spád, že ještě v roce 1975 se uskutečnila první soutěž v surfování na řece a vítězem byl korunován Arthur Pauli. Protože stále přibývalo zájemců a riversurfová scéna velmi rychle rostla, následovalo založení první riversurfingové asociace na světě s názvem Munchen Wellenreiter. Jejím cílem bylo hájit zájmy surfařů při jednáních s městem o využití dalších vhodných míst na surfování a pravidelné pořádání závodů v následujících letech. Bohužel po několika letech existence došlo k jejímu rozpadu. V Mnichově se však dál surfovalo na všech čtyřech spotech a stal se tak mekkou evropského Riversurfingu. V roce 2010 došlo k oživení myšlenky asociace a vznikl spolek Grossstadtsurfer. Hlavním důvodem k jeho založení byl zákaz radnice surfovat na území města. Od svého založení bojoval za práva surfařů a s podporou veřejnosti se nakonec podařilo zákaz zmírnit a dohodnout se s městem na podmínkách, které budou akceptovatelné pro obě strany. V Mnichově se dál surfuje a pravidelně se tu pořádají závody.
První zmínky o riversurfingu na druhé straně oceánu pocházejí z Jackson Hole (Wyoming, USA) z roku 1976. Na řece Snake River, v části zvané Lunch Counter, zkoušeli kajakáři Mike Fitzpatrick a bratři Steve a Moose Hahnovi poprvé surfovat na vlně, kterou dobře znali z jízdy na kajaku. Bohužel o jejich pokusech se nedá prakticky nic zjistit a tak tato část riversurfingové historie zůstává zatím nezmapována. Víme jen, že se na tomto spotu od té doby stále surfuje a patří mezi nejznámější na světě. Hlavním centrem riversurfingu v Severní Americe se však v posledních letech stal Montreal. Narozdíl od Mnichova, kde scéna rostla od 70. let, došlo k masivnímu rozmachu riversurfingu v Montrealu až během posledních 10 let. Již dříve byl díky mnoha playspotům velmi populární mezi kajakáři. Jakmile však kouzlo velkých a perfektně tvarovaných vln objevili surfaři, stal se jejich rájem. Řeka Sv. Vavřince nabízí desítky známých spotů a další čekají na své objevení.
Během posledních patnácti let, díky velmi rychle rostoucímu počtu sur
fařů ze zemí bez oceánu, dochází k masivnímu rozvoji riversurfingu i v dalších zemích. Možná trochu opomíjeným faktem je, že velkou zásluhu na tom mají také kajakáři a bodyboardisté, kteří byly na mnoha místech prvními průkopníky. Dnes se pravidelně surfuje na řekách v Německu, Rakousku, Švýcarsku, Itálii, Francii a na Slovensku. Podrobnější informace o konkrétních spotech najdete zde.
Jak vlna v řece vzniká?
Rozlišujeme dva základní způsoby jak vlna v řece může vzniknout. Velmi vzácným úkazem, který se vyskytuje jen na několika místech naší planety, jsou přílivové vlny. Dochází k nim pouze na místech s velkým rozsahem úrovně hladiny během přílivu a odlivu (obvykle 6m a více), a tam, kde je ze širokého zálivu hnán přicházející příliv do zužující se mělké řeky. Vznikají tak vlny různých velikostí, které mohou být nebezpečné pro lodní dopravu, ale nabízejí možnost riversurfingu. Obvykle jsou velmi hlučné a mohou pokračovat korytem řeky hluboko do vnitrozemí. Více informací o tomto jevu najdete zde. Nás tyto vlny zajímají spíše pohledem surfařů a těch vhodných pro surfing nejvíc nalezneme na řekách Severn (UK), Amazon (Brazil) a Petitcodiac (Canada). Na těchto a dalších místech se scházejí surfaři, kteří chtějí vyzkoušet tento netradiční způsob surfingu. Velké množství z nich si dá nejdelší jízdu svého života. Ta zatím nejdelší měřila 29 kilometrů a mají ji na svědomí JJ Wessels a Colin Whitbread z Kalifornie.
Druhým typem vlny, který je možný pozorovat v každé řece, je takzvaná statická vlna. Tento typ vlny může vznikat v korytu řeky z několika 
důvodů. Nejčastějším je střet rychle tekoucí masy vody s pomaleji proudící hladinou. Je to jedna z forem hydraulického skoku. Více odborných informací o tomto jevu naleznete zde. Dalšími velice důležitými faktory pro vznik vlny jsou tvar dna, průtok a rychlost vody. Z pohledu surfaře je důležité, že vlna takto vzniklá, ať už přírodně nebo uměle, „stojí na místě“. Surfař při jízdě na ní stojí čelem proti proudu řeky a má pocit z rychlé jízdy, aniž by se ve skutečnosti pohyboval. Vlna je prakticky nekonečná a jízda končí až pádem surfaře. Statických vln je v řekách na celém světě nekonečné množství, bohužel jen málo je jich vhodných pro surfování. Lidé však budou dále pokračovat v jejich objevování nebo budování…