River Surf Forum 2014 – surfing

V Mnichově jsou v současné době čtyři vlny v řece a jedna na letišti (do 24. 8. 2014). Nejznámější je Eisbach . Tato 12m široká a 1,5m vysoká vlna funguje po celý rok. Najdete ji přímo pod mostem v ulici Prinzregentenstrasse v těsné blízkosti galerie Haus der Kunst, kde je také nejlepší zaparkovat. Z druhé strany je vlna obklopena stromy a zelení, protože leží na jižním okraji největšího mnichovského parku Englischer Garden. Surfování na této vlně bohužel není vůbec vhodné pro začátečníky. Vlna způsobila surfařům za více než 35 let své existence stovky lehčích i těžších zranění. Pokud si ji chcete vyzkoušet zeptejte se lokálů jak se chovat a na co si dát pozor.

Vlna je extrémně rychlá. Masa vody z hlavního toku Isaru se žene úzkým kanálem do parku a těsně za mostem se díky vhodnému tvaru dna a tajné úpravě lokálů zvedá do krásné vlny. Průtok 30m3/s ji dodává obrovskou sílu. Do vlny se dá nastoupit ze břehu na obou stranách. Zkušenější surfaři pak do ní efektně naskakují. Vlna je tak rychlá, že sotva se rozkoukáte už jste na druhé straně kanálu a musíte se otočit zpět o 180 stupňů nebo zastavit. Zatáčku musíte provést rychle a přesně, jinak se ocitnete příliš nízko ve vlně, špička vašeho prkna se potká s rychle tekoucí vodou pod vlnou a jste nemilosrdně sraženi ke dnu. Když jste při zatáčení opatrní a nenatlačíte se aktivně do správného místa ve vlně, tak vás vlna okamžitě pouští do divoké pěny, která za ní vzniká. Všechny pády je třeba dobře kontrolovat, pod vlnou není moc vody a kontakt se dnem je častý. Ještě větší počet zranění však vzniká kontaktem mezi surfařem a jeho prknem. Pokud se na Eisbach necítíte nebo se chcete nejdříve rozjezdit, pokračujte asi 500m dále do parku, kde najdete jednodušší vlnu – Baby Eisbach.

Ta je bezpečnější a vhodná i pro začátečníky. Jezdí na ní i hodně malých dětí a budí ve vás dojem, že neexistuje nic přirozenějšího než surfovat v parku na řece. Další dva spoty fungují jen občas. Jeden je pod mostem v hlavním toku Isaru, ale funguje pouze na jaře pár dní v roce. Druhý se jmenuje Flosslände a najdete ho pod mostem u campu Thalkirchen. Právě zde riversurfing v roce 1975 začal psát svoji historii. V současné době bohužel vlna funguje pouze sporadicky. Elektrárna ležící proti proudu zadržuje velké množství vody a surfovat se tu dá jen pár dní v roce. Místo je mělké a potřebovalo by úpravu dna, aby vlna byla lepší. Bohužel zároveň slouží také jako konečná pro plavbu komerčních vorů (20 lidí + dechovka a tuplák) a ty by do jakékoliv překážky na dně bourali. Situace se řeší a uvidíme zda se opět surfing ve větší míře na Flosslände vrátí. Z výše uvedného je jasné proč je Mnichov považován za hlavní evropské centrum riversurfingu. Japonští turisté nepřestávají žasnout a fotí si muže i ženy všech věkových kategorií, jak se pohybují po městě na kole se surfem v podpaží a neoprenem přes rameno jako by to byla normálka, že se ve městě surfuje. Místní komunita je silná a aktivní. Když se začalo v půl desáté stmívat a my přestali jezdit, ve vodě zůstávalo stále dost surfařů a další přicházeli (někteří s halogeny v ruce) na svou zaslouženou session po náročném dni. V Mnichově se surfuje od brzkého rána dlouho do noci.

Dalším místem, které jsme si nemohli nechat ujít bylo mnichovské letiště, kde od roku 2010 stojí každé léto wavepool. Každoročně se zde koná mistrovstí Evropy v surfování na statické vlně Surf and Style. Kromě závodu zde také probíhají dětské surfové campy a v určitých hodinách je vlna zdarma přístupná i veřejnosti. Vlna v bazénu je kopií Eisbachu. 5 silných čerpadel žene masu vody po speciálně tvarovaném dnu přes překážku, která tvoří vlnu. Její síla i velikost se dá jednoduše regulovat. Nikdy předtím jsme v bazénu nesurfovali a očekávání byla veliká. Vlna je ještě rychlejší než Eisbach. Fungují zde pouze malá prkna s malým výtlakem. Všechny manévry musí být rychlé a přesné, jinak se hned poroučíte k zemi. Pády nebolí ačkoliv se vždy dotknete dna (pogumovaná překližka). Ježdění je zábavné, ale potřebujete pár jízd než si zvyknete. Hlavní nevýhodou bazénu je omezená kapacita. Od rána probíhají placené campy pro děti. Ve dvou týdnech, kdy neprobíhají závody, jsou odpoledne vyhrazené 3h pro veřejnost. Každou hodinu může jezdit jen 10 surfařů. Rezervaci je nutné provést předem na internetu. Jednotlivé „sloty“ se však velmi rychle plní a je prakticky nemožné najít volné místo. Nebýt naší spolupráce s hlavním konstruktérem a majitelem tohoto wavepoolu ing. Rainerem Klimaschewskim, také bychom se na vlnu nedostali.

V neděli ráno nastal čas opustit bavorskou metropoli a vyrazit na další surfing daleko od oceánu. Další zastávkou tour byla naše Vlna pod Zámkem v Brandýse nad Labem. Protože však byla dobrá předpověď pro další známou bavorskou vlnu Plattling, stavili jsme se nejdříve tam. Je to 60m široká přírodní vlna, která vzniká při velkém průtoku zalitím jezu. Na pravém břehu surfují a táboří surfaři, na levém pak freestyle kajakáři. Místní lokál Chris Müler nám vysvětlil kudy do vlny napádlovat a jak se z řeky bezpečně dostat. Proudy jsou zde silné a je dobré vědět kudy vedou a kde končí. Zrovna tak je důležité vědět kam zaparkovat auto, protože řeka se vylévá z koryta do okolí a během pár minut můžete být odříznuti od cesty po které jste přijeli. Surfování přírodní řeky př

i povodňovém stavu je velký zážitek. Cítíte obrovskou sílu rychle proudící vody, která strašidelně hučí a rizika jsou mnohem větší než na říčních vlnách v umělých kanálech. Možná to z fotek a videí vypadá celkem jednoduše, ale nikdy nepodceňujte sílu řeky. Pokud se rozhodnete do řeky vstoupit dejte si pozor zejména na to, aby váš leash byl zapnutý tak, že při zachycení o překážku (strom, kámen) povolí pod váhou vašeho těla, jinak se snadno utopíte. Při surfování mějte stále hlavu nahoře a kontrolujte předměty, které řeka přináší. Ty mohou být důsledkem velmi nebezpečné situace. V extrémních situacích vždy používejte helmu, vestu nebo záchranný airbag.

Po třech hodinách surfování na Plattlingu jsme spěchali do Brandýsa, abychom na místě byli v 17h, kdy vlna začíná fungovat. Všichni byli zvědaví jak vlna, kterou znají pouze z fotek a videií, vypadá na vlastní oči a jak se na ní surfuje. Hned jak jsme vystoupili pod zámkem z auta, naskytl se jim pro nás už okoukaný pohled. Za zády zrekonstruovaný zámek, po pravé ruce třetí nejstarší kamenný most v ČR a za ním renesanční mlýn. Dole pod zámeckou džunglí pak kousek pláže a vlna v řece. Celkem je to rozsekalo a byli nadšení. Jejich nálada se ještě zlepšila když zjistili, že v řece čeká basa nachlazené Plzně. Dvě hodiny ježdění utekly jak voda a atmosféra byla výborná. Bylo zajímavé pozorovat jak river surfaři zvyklí zdolávat ty nejdrsnější spoty mazlí naší vlnku. Samozřejmě jsme také přímo na místě u vlny a ne přes maily, FB a Skype řešili, co by se dalo ještě poladit. Došli jsme k závěru, že toho moc není a změny které na podzim uděláme budou spíše kosmetické. Je logické, že v českých podmínkách, kde máme v řekách málo vody nemůže vzniknout silná a rychlá vlna jako je např. Eisbach nebo některé vlny v USA a Kanadě. Po ježdění jsme se odebrali zpět do Prahy a po pár pivech spokojeni zalehli.

Zbytek party druhý den ráno pokračoval dál v tour po evropských vlnách. Nám bohužel pracovní a rodinné povinnosti nedovolily pokračovat. Proto o jejich zážitcích z Čunova, Almkanalu a dalších rakouských a švýcarských spotů víme jen to, co se objevilo na sociálních sítích a stránkách věnujících se riversurfingu. Každopádně to byla skvělá tečka za povedeným Riversurf fórem, které opět utužilo a rozšířilo stále rostoucí komunitu surfařů užívajících vln mimo oceán.