Za posledních pár let jsme si zvykli, že součástí každého kvalitního střediska je snowpark. Také skatepark pravděpodobně najdete v okruhu několika kilometrů od Vašeho bydliště. Je to logické, snowboarding i skateboarding patří mezi velmi oblíbené sporty a parky jsou plné lidí. Surfing v posledních letech zažívá celosvětový boom. Každoročně přibývá velký počet surfařů a to i v zemích, které oceán nemají. Není proto divu, že se stále více lidí zaobírá myšlenkou Surfparků.
Současnost
V současné době existuje na světě několik projektů, které jsou ve fázi příprav nebo těsně před dokončením. Zatím se jedná spíš o „skromnější“ varianty surfparků. Nejznámějším surfparkem pod širým nebem je Wavegarden. V roce 2005 se rozhodl inženýr s kladným vztahem k surfingu Josema Odriozola zkusit vybudovat zařízení, které by umožňovalo jízdu na uměle vyrobených vlnách. Zároveň si kladl za cíl, aby jízda na uměle vytvořené vlně byla co nejpodobnější jízdě na vlně v oceánu. Po velmi složitých začátcích se mu to podařilo a výsledkem je umělá laguna, kde vznikají souběžně dvě (levá a pravá) velmi kvalitní vlny vysoké 1,2 – 1,9m, na kterých se dá jet zhruba 18 sekund. Tyto vlny jsou vhodné pro zkušenější surfaře a Wavegarden jich vyrobí 120 za hodinu. Větší počet vln pak vzniká na okraji a konci laguny, ty jsou vhodné pro začátečníky. Dohromady zde může surfovat až 100 lidí. Velkou výhodou je, že se vlna narozdíl od klasických surfových bazénů hýbe dopředu a není statická. Nevýhodou je, že Wavegarden není přístupná veřejnosti. Testovací laguna v Baskicku slouží pouze jako demo centrum pro vývoj a prezentaci. Surfovat v ní může jen pár vyvolených. O tento koncept je ve světě velký zájem a vypadá to, že se příští rok začne stavět první veřejně přístupná Wavegarden v anglickém Bristolu. Podle vyjádření majitelů Wavegarden je v jednání dalších zhruba 10 lokalit po celém světě.
Dostupnější a zatím více rozšířenou variantou surfparků jsou speciální bazény pro surfing. Firem, které je vyrábí je několik, ale princip je vždy stejný. Silná čerpadla ženou vodu velkou rychlostí na překážku, která vytváří vlnu. Vlna je statická – zůstává na jednom místě a dá se regulovat její tvar i velikost. Výhodou je, že si ve stejném bazénu zajezdí úplný začátečník i zkušený surfař. Nevýhodou je, že na vlně může být vždy pouze jeden člověk. Vzhledem k vysokým pořizovacím a provozním nákladům jsou zatím tyto bazény součástí větších komerčních zařízení – aquaparků, resortů, tropických rájů, nákupních a sportovních center. Není však daleko doba, kdy vyrostou tyto bazény i na sympatičtějších místech. Pokud byste si surfing na statické vlně rádi vyzkoušeli, musíte vyrazit do zahraničí. Nejblíže je wavepool postaven vždy v létě v Mnichově na letišti. Bazén je přístupný veřejnosti po celou dobu kromě pár dní, kdy zde probíhá mistrovství v surfingu na statické vlně. Další wavepooly jsou ve Švédsku, USA, Kanadě, Austrálii, Dubaii nebo Peru.
Druhý typ bazénu, který umožňuje surfování znáte z velkých aquaparků. Bazén vytváří v intervalech přílivové vlny, které se valí směrem na pláž a dovádějí v nich návštěvníci. Některé parky umožňují surfing v určitou hodinu při Surf sessions nebo po domluvě mimo otevírací hodiny. Mezi nejznámější patří Siam Park na Tenerife nebo Wadi Adventure ve Spojených Arabských Emirátech. Po celém světě pak můžete narazit na surfový trenažér Flowrider (více než 200 instalací). Jízdu na něm však nelze považovat za surfing v pravém slova smyslu, protože vrstva vody je tak tenká, že neumožňuje použití klasického surfového prkna a provádění klasických surfových manévrů.
Budoucnost
Plán předsedy ISA Fernanda Aguerra je velmi ambiciozní – dostat surfing na olympijké hry v roce 2024. Kde by se mělo jezdit? Samozřejmě v surfparku! On i celý surfový průmysl věří, že během několika let dojde k masivnímu rozvoji v oblasti výstavby umělých vln. Jejich optimismus je do jisté míry oprávněný. Technologie jsou známé a velké firmy vidí v surfingu dobrou příležitost propagace a zhodnocení vložených prostředků. Surfing přestane být doménou několika vyvolených zemí s dobrými podmínkami a stane se dostupný i lidem žijícím daleko od oceánu. V současné době existují projekty obrovských surfparků s hotely a plážemi. Bohužel není mnoho dostupných informací a tak se můžeme jen dohadovat, které projekty budou realizovány a které zůstanou jen na papíře. Asi největší pozornost poutá projekt KELLY SLATER WAVE COMPANY, kterému propůjčil jméno nejslavnější surfař současnosti Kelly Slater. 
Pozadu nezůstává ani konkurence. Na právě ukončeném veletrhu zábavních atrakcí v americkém Orlandu prezentovali největší firmy specializující se na výrobu vln své obchodní úspěchy a brzy se začne stavět v Číně, Malajsii, Rusku. Bohužel v regionu střední Evropy zatím o žádném chystaném projektu nevíme. Ale nemusíme si zoufat, protože podobně jako ostatní novinky se budou surfparky postupně rozšiřovat z ekonomicky silných zemí dále do světa. S jejich rostoucím počtem bude docházet ke zlevňování a zdokonalování současných technologií na výrobu umělých vln. Budou vznikat samostatně nebo jako součásti komerčních a sportovních areálů. Pro širokou veřejnost se tak otevře možnost bezpečně vyzkoušet surfing. Zkušenější surfaři budou moci zdokonalovat svou techniku nebo se učit těžké manévry na vlně, která bude stále stejná. Tím dojde k vývoji nových triků (airy, rotace, flipy), které posunou surfing opět dál.
O co v surfparku přicházíme?
Ze surfování v parku se úplně vytratí některé důležité pocity, kvůli kterým ho tolik lidí na světě miluje. Nejde totiž jen o perfektní vlnu, surfování je komplexní záležitost, ve které hraje hlavní roli příroda. Je to soulad člověka a přírody – v přírodě vznikají vlny, které člověk využívá pro svou zábavu. Swell, tvar dna, příliv, odliv, směr větru, teplota, viditelnost to všechno jsou faktory, které ovlivňují kvalitu našeho zážitku. Surfing nezaměstnává pouze naše svaly, ale také náš mozek. Dokonce se označuje za návykový sport. Nikdy nevíme dopředu jak bude náš den vypadat. Podařené jízdy pak vnímáme jako nečekanou odměnu, která nás motivuje zkoušet to znovu a znovu. Nic na tom nemění ani skutečnost že někdy dostaneme od oceánu lekci nebo dlouhé týdny čekáme na swell. To je naopak součástí celého procesu, na jehož konci je stav euforie po skvělém dnu v oceánu. Tento stav bude po surfování v parku nahrazen něčím jiným… Chybět bude také téměř spirituální proces čekání na set vln nebo boj při pádlování proti vlnám zpět na line up. Nebudeme vystaveni setkání s velkou vlnou, která by nás nutila posouvat svoje limity. Vlny v surfparku budou pořád stejné. Budou dobré pro začátečníky a pro tréning nových triků. Většina surfařů proto zatím vnímá surfparky pouze jako dobrý doplněk v čase, kdy nemohou být u oceánu nebo není swell.